Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v sedmdesátkách a osmdesátkách a moje dětství stálo za houby, tak ne, v tomhle smyslu sentimentální nejsem vůbec a jsem naopak hrozně ráda za dnešní dobu.
Na dětství svých děti si vzpomenu ráda, ale děti vyrostly a daří se jim dobře, dělají nám radost, takže spíš žiju v přítomnosti a dojmu se na chvíli jen tehdy, když si vyžádají nějaké fotky kdy byly miminka, protože je chtějí ukázat svým partnerům.
Naopak ve chvíli, kdy byla dcera malá a já jí kojila, tak jsem byla strašná plačka a drželo se mi to velmi dlouho a radost mi to teda nedělalo. Vzhledem k tomu, že obě děti jsou velmi kulturně činné a vždy byly, tak jakékoli jejich veřejné vystoupení slzet někde v koutku nebylo nic o co bych stála, ale dělo se to samo. Naštěstí to časem odeznělo a zas můžu být v klidu a chodit na koncerty bez kapesníku