Ropucho, u nás doma se o politice vůbec nemluvilo. Nikdo nenadával na komunisty, ani nevzpomínal s láskou na první republiku. Asi to bylo tím, že táta i maminka pocházeli z hodně chudých rodin a za první republiky zažívali opravdovou bídu. A to, že existuje nějaký Tuzex, jsem asi do 15 let vůbec nevěděla. A neměli jsme nikoho na Západě, ani moje kamarádky. Co kdo měl za oblečení mě vůbec nezajímalo. Až v těch 15 jsem začala toužit po džínách, koupila jsem si je v 17 za peníze z chmelové brigády. Naši mi je koupit odmítli, protože jsou to montérky. Nic jiného z Tuzexu jsem nikdy neměla, jen ty jediné džíny. O politiku jsem se nezajímala, nudili mě to, na zprávy jsem se nedívala, když v rádiu byly zprávy, tak jsem to vždycky vypnula, politické články třeba v Mlaďáku jsem přeskakovala. Teprve až jsem v 19 letech začala chodit s mým BM, který se o politiku zajímal velmi a taky jim komunisti sebrali pole a hospodářství a strýček byl v 50. letech zavřený z politických důvodů, takže komunisty nenáviděli, jsem se o politiku začala zajímat. Do té doby jsem nevěděla nic o 50. letech, o Miladě Horákové, o stalinismu, o 68., jen to, že přijeli Rusi. Bylo to pro mě velké prozření. Asi si myslíš, že jsem byla úplně hloupá, slepá a hluchá. Možná jo. Naši o ničem takovém nikdy nemluvili, s kamarádkami jsem se o tom taky nebavila, nezajímalo mě to, nevěděla jsem nic.