Moje babička prožila mnoho desítek let vyrostla v zemi, kde mohl kdokoliv svobodně říkat cokoliv, ale zase se tam celkem běžně umíralo hlady nebo na choleru, mor, malárii a tyfus. V šedivém závěru 80.let pak vypadala v brněnském paneláku se vším očkováním, s antibiotiky, s pitnou vodou a se splachovacím záchodem docela potěšeně a rozveseleně . Brali to tak, že se vrátili do bezpečí a do dostatku. I nějakou tu nesobodu slova kvůli tomu zkousla.