Rodinová, přesně, myslím, že ve 4 letech jsem po synovi chtěla akorát to, abychom spolu večer uklidili hračky. Přes den jsme to průběžně dělali taky, třeba po tom malování. Ale vždycky jsme to dělali SPOLU. U toho jsem komentovala proč a jak je dobré tohle nebo tamto dělat (umýt štětce apod.). A samozřejmě aby když jsme přišli domů, tak si dal boty do botníku, bundu na věšák apod. Jinak v čerstvých 4 ještě ani nechodil do školky. ATB měl poprvé až v 5 a byl to docela boj, jediná možnost byl sirup a do něčeho ho přimíchat a zapít. Další ATB měl až v 9, to už jsem myslím drtila prášky, sirup odmítal, ale prášky polykat neumí vlastně doteď.
Jinak co se týče později úkolů a učení, tak u něj fungovalo to, že jsem mu řekla, že teda ten úkol dělat nemusí, ale že to bude muset zítra asi paní učitelce nějak vysvětlit. A dál jsem se tím nezabývala. Obvykle ještě chvíli byl nafučený a pak normálně šel a úkol udělal.