Ropucho,
jenže jaká přísnější pravidla by sis představovala? Sama uznáváš, že vlivem prostého společenského posunu se už potrat posunul směrem od "antikoncepce" k řešení, ke kterému se většinou nepřistupuje lehkovážně.
Já jsem proti svým vlastním potratům. Sama jsem měla v úmyslu vlastní děti donosit "za každou cenu" (a v tom mi současná potratová legislativa nikterak nebránila). Ale zároveň trvám na tom, že toto rozhodnutí má dělat každá žena za sebe a své tělo.
V praxi se ukazuje, že omezit potraty "s výjimkami" nefunguje. Výjimka na znásilnění nefunguje proto, že druhotně viktimizuje ženu tím, že aby měla "nárok" na takový potrat, musí projít administrativním cirkusem hlášení a vyšetřování znásilnění. Jak víme, na to většina obětí prostě nemá žaludek. Výjimka na ohrožení života matky taky nefunguje, to vidíme v Polsku i nově v USA, kdy je i ženám se sepsí odpírána lékařská péče (nebo je její poskytnutí odkládáno), protože se zdravotníci bojí, že budou soudy popotahováni, dokud má plod srdeční akci. V praxi pak ženy umírají, popřípadě končí s těžkými následky.
Nebo redukce gestačního věku, kdy lze interrupci provést? Tak s tím mají v USA taky skvělou zkušenost ve státech, kde je interrupce omezena 6 týdny, kdy o těhotenství žena ještě vůbec nemusí vědět. Pak tam dochází k takovým situacím, jako že sexuálně zneužitá 13letá dívka musí porodit, protože nestihla tu šestitýdenní lhůtu.

Já nevidím moc rozumný prostor pro zpřísňování podmínek. Rozhodně vidím prostor pro podporu, informování, sociální práci, kultivaci podmínek, jak píšeš.