Přispěju pár snímky z dětství, co si pamatuju.

Košířská babička měla v rámci kolonky (už nestojí) řadový domeček a před ním kus zahrádky. Králíky. Domeček měl předsíňku, kam byla zavedená studená voda a litinová výlevka a jednu místnost - tak 20-25m2. Tam babička měla takový ten stůl s vysouvacími dvěma lavóry na nádobí. Vodu si musela natočit a ohřát a pak jít lavor vylít ven do kanálku. V místnosti byla jedna masivní postel, jedna skříň stůl, židle. Možná truhla. Na stropě jedna 40W žárovka. Dodatečně dodělané 1-2 zásuvky. Původně se elektřina kradla ze žárovky "zlodějkou" (žárovka s připájenými dráty se zásuvkou, nebyly elektrické hodiny a elektřina se účtovala podle instalovaných žárovek). Suchý záchod pro 4-5 domků někde v rohu zahrádky. Výhled z jediného okna skoro do zdi. Byl jsem tam jako malý kluk, tak do první třídy a moc mne bavilo zatloukat hřebíky do nízkého plůtku ohraničujícího zahrádku. Asi tam bylo staré lampové rádio. Tam vychovali 2 děti.

Daleko častěji jsem ovšem byl s babičkou u nás v domě. Ta umřela až těsně po revoluci. To je ta, jak vyrostla v Berlíně, už se tam narodila v porodnici, tatínek měl firmu v Berlíně. Hrála v dětství na klavír. Zažila hyperinflaci po porážce Německa. Ženy zaměstnanců chodili 2x denně pro výplatu s nákupními taškami a do peněnženky si dávaly nákup. Zažila komunistický převrat v Berlíně, potlačený Freikorpsem. Vzala si dědu civilně, protože řk církev ho naštvala a on vystoupil. Jeho maminka byla rozvedená.


Měla kliku, když uprchli z Berlína, prchali ještě před uprchlickou vlnou ze Sudet. Na Vinohradech si našli nový moderní byt 1+1 v čerstvě postaveném domě. S nádherným výhledem. Tam jsem pak vyrostl. Za války se nakonec ocitla na místě kde se stala spojovatelkou na velitelství Pražského povstání.

Když jsem byl malý bydleli v jiném bytě v témže domě. Měli jsme telefon. V koupelně měla stařičkou vířivou pračku bez odstředivky. Prádlo se vyvařovalo na plotně. Pod umývadlem byla pro jistotu valcha. A taky díra ke stoupačce, která stále praskala a zavařovala se.
Jednou za 14 dní dělala velké prádlo, část vyprala ručně, část doma v pračce do které se musela napustit horká voda. A pak se šlo do sklepa. Tam byl kotel na uhlí a dříví, pod kterým se zatopilo. A pečlivě se všechno spláchlo do kanálku hadicí. Byla tam velká ždímačka a časem i naše vlastní pračka (byly tam 2-3 od různých partají). Máchalo se ve velkých betonových žlabech. Prádlo jsem věšel vedle v sušárně.

Když se ke mně po svatbě přistěhovala žena, tak jsme to absolvovali 1x. Pak jsme vzali všechny úspory a koupili automatickou pračku a časem nechali udělat i přívod do koupelny. Babička měla ČB a pak i barevnou TV. My ne. Měla krásný starý nábytek koupený údajně ve výprodejích po nacistech krátce po osvobození. Původně byla v kuchyni kombinovaná kamna, plyn na vaření a kamna na pečení. Časem se všude dal sporák. Měla telefon už před válkou. Když se odstěhovali do jiného bytu v našem domě tak tam ale zase byl jen plechový dřez a kuchyňský stůl, žádná linka. Tu namotnoval až můj otec.