Žženo, samozřejmě, řadu lidí knihy nezajímaly vůbec, stejně jako dneska.
Nebo jim stačilo pár knih, které se k nim nějakou cestou dostaly, a zdaleka neměli potřebu číst všechno, co vycházelo.
Můj děda měl obrovskou knihovnu, krásný kus nábytku z kořenového dřeva mimochodem, plnou pokladů. Dodnes si pamatuji některé hřbety knih s tituly, jak jsem si je jako dítě prohlížela stále dokola.
Rodiče až tak vášniví pro literaturu nebyli, knihovnu měli také, ale menší, a hromady knih po dědovi dali do antikvariátu. Knižní čtvrtky nevyhlíželi, fronty nestáli.
Hodně kupovali dětské knížky nám dětem, to oceňuji, nás vedli ke čtení více, než četli sami. Mně to zůstalo, byla jsem asi největší čtenář z rodiny. Ačkoliv maminka poté, co ovdověla, se hodně k četbě vrátila a asi mě dnes předstihuje.