Monam, moji rodiče si pořídili psa, když šla maminka do důchodu, v její generaci to znamenalo věk lehce přes padesát. A bylo to akorát, pes měl luxusní péči a vyžití, měli na něj čas i sílu, zvládli výcvik i nějaké soutěže a psa si užila i vnoučata.
Ale dalšího už si nepořizovali s vědomím, že dalších deset - patnáct let může vypadat jinak. Což se též potvrdilo.
Já jsem si pořídila štěně těsně před padesátkou s tím, že spolu tak akorát zestárneme a další budu případně už jen adoptovat starší zvířata.
Souhlasím s tebou ale v tom, že hromada lidí své podmínky pro zvíře vůbec neodhadne a chudáci zvířata pak v lepším případě putují z ruky do ruky, v horším skončí někde vyhozená.