Těší mne všechno, současný život má jediné ale - určitě nebudu žít tak dlouho, abych dodělala, zkusila, užila si dosyta vše, co mne baví nebo co mám v úmyslu. Štve mne, že mám pořád pocit, že by se takhle mohli mít všichni lidé na planetě a místo toho z organizací typu stát jsou z pomocných a podpůrných organizací pro ten lepší život buzersídla, pro mne zcela nepochopitelně si má pořád někdo chuť poměřovat pindíky a kvůli tomu jsou války. Jsem asi strašná naivka. Takže si užívám svůj úžasný život, snažím se kolem sebe pomoct tam, kde to dokážu ovlivnit a opevnit se vůči tomu, k čemu jsem schopná opevnění vybudovat. No a zbytek beru jako danost i když to nechápu, snažím se na to nemyslet.