Tesi me, ze uz je konecne jaro a prijdou teplejsi slunecne dny. Tesi me, ze s manzelem delame veci, ktere mame oba radi. Cestujeme, chodime na vylety a za kulturou. Jsem stastna, ze mu zabrala lecba a my muzeme tyhle vsechny veci delat. Taky me tesi, ze jsou nase deti stastne a, ze maji hodne, slusne partnery, kteri prirozene zapadli k nam do smecky.
A co me stve.
Dnes treba odberova laborator, kde jim to opravdu nejde. Fronta k registraci, fronta na odbery, tak, ze tam clovek stejne trci hodinu. Kdyz to srovnam s Ikemem, kde je jedna nebo dve sestricky a frci to strasne rychle, tak to je propastny rozdil. Mam rada, kdyz veci funguji a vsechno slape, jak ma. Popravde chaos a nefunkcnost dost nesnasim takze me v podstate permanentne stvou ruzni ochcavaci pravidel a veci co nefunguji. A strasne me stve, ze se ze spolecnosti vytraci zdravy rozum a, ze se ztraci uplne obycejna diskuse. Zmizela lidska slusnost a hned vas nekdo skatulkuje a oznacuje nejakym privlastkem. Proc nemuzeme mit kazdy svuj nazor. Je toho dost, co me stve, tak se tomu snazim vyhybat . Vic a vic si vazim sveho osobniho prostoru.