Asi bych se zeptala dětí, jak se na to tváří.

Mně se kupodivu na lodi na moři nikdy špatně neudělalo, přitom na parníku cestou do ZOO mi dvakrát bylo strašně. Mořskou nemoc jsem dostávala i při jízdě osmnáctkou z Paloučku na Národní.

Na lodi na moři mi ale strašně vadily motory, to divné hučení v podpalubí, nikdy jsem kvůli tomu nedokázala doopravdy usnout a postupně jsem se měnila v zombie. Když jsou vypnuté, houpání mi nevadí. Taky nesnáším kajuty bez oken (ani hotelové pokoje bez oken).

Dětem bylo strašně zle na lodi Calais-Dover a zpět, mně nebylo nic. Jedna dcera pravidelně zvracívala v autě, stačila jí zatáčka na nájezdu na dálnici. Druhé nebylo v autě špatně nikdy. Na trajektu jim přitom bylo oběma stejně nevolno.

Koupání na otevřeném moři je pohoda, jen jsem teda byla překvapená změnami teplot vody. Kolikrát byla u břehu teplá voda a o kilometr dál jsme málem umrzli. Ty mořské proudy jsou prostě divné.

Osobně bych asi jela, ale jen v případě, že bychom na té lodi byli sami. I z blízkých známých se v těsném prostoru snadno stane břímě, zvlášť s dětmi - málokdy je shoda na výchově, jídle, trase, návštěvě pláží a památek, názoru na vhodné množství utracených peněz, jedny děti řádí a dělají salta do vody, druhé potřebují zkoušet 10 minut palcem, než se pomalu ponoří.