Sedmi, fakt? Mně to přijde právě dneska o hodně jednodušší. Materiálů k dispozici tolik, že nám se o tom ani nesnilo,všechno si hravě během chvilky najdou, je snazší studovat.
Jinak k tématu. Každý se vážně adaptuje jinak a nechala bych tomu čas.
Dcera teď nastoupila do prváku,zvyklá na samý jedničky celkem bez učení.
Dostala se do třídy prudce ambiciozních dětí jedoucích po výkonu. Z Cermatu měli všichni téměř plný počet bodů a řada z nich jede po těch jedničkách nadále.
První půlrok se tím nechávala ovlivňovat.Vzhledem tomu,že má až na pátek denně tréninky, přijíždí domů pozdě ( v devět, deset) a učila se tak do noci. Měla pocit, že je ve třídě nejblbější Přitom měla jedničky,dvojky. Na vysvědčení 4 dvojky. A to na gymplu,kde se běžně těmi dobrými známkami spíš šetří.
Snažila jsem se jí vysvětlit,že o tom ta střední škola fakt není.Že má poznávat, užívat si, věnovat se víc tomu,co ji baví a něco jí přináší, učit se spíš mimochodem a rozhodně ne v noci.
Přišlo druhé pololetí a přijde mi,že jde o jiné dítě a jinou školu.
Nevidím ji se učit a už vůbec ne do noci. Ze školy přichází usměvavá a řeší nejvíc cestování. a výlety,čehož si v téhle škole dopřává a bude dopřávat vrchovatě. Známky víceméně stejné, ale už je neřeší.Má spíš jedničky a když sem tam přiletí něco horšího, většinou vykulí oči,zašklebí se a prohlásí:" uuuups, já myslela, že to bude tak jedna mínus..."
Ale jak říkám, první půlrok byl spíš rozpačitý.