Já jsem studijní typ.

V mém slova smyslu je to někdo, koho studium baví (tj. netrpí tím, není jeho cílem odfláknout to, napsat si tahák, ošulit zkoušku, stačí mu za 4 apod.), komu přirozeně jde (tj. učit se musí, ale ne věnovat tomu "celý život"), kdo si umí dávat souvislosti dohromady (tj. nepřekvapí ho, že je otázka položená trochu jinak, než bylo "v učebnici"...), má dobrou paměť, obvykle má tedy i dobrý (když už ne výborný) prospěch atd.

Vede to ve svém výsledku k tomu, že jsem si vždycky studium užívala, bavilo mě to, šlo mi to, prospěch jsem měla vždycky nadprůměrný, brala jsem si i dobrovolné předměty (nad rámec povinných kreditů)...

Mojí mantrou bylo - oni jsou mi teď ochotní poskytnout zadarmo veliké know-how, přispět k mému osobnímu rozvoji - nevím, proč bych tu dobu měla proflákat nebo nějak ošidit...

(a měla jsem pravdu, dneska za každý seminář musím platit...)

O oblečení to opravdu není.

Ani (jen) o inteligenci - znám spoustu hodně inteligentních lidí, kteří prostě nejsou studijní typy, takže často nemají ani VŠ - to neznamená, že nejsou úspěšní nebo že jsou hloupí... Jasně, bez střední se žije blbě, ale VŠ není podmínka ani záruka ničeho, někdo prostě na to studium jako takové nemá, ale v životě se prosadí perfektně i tak.