Mám teď trochu podobné starosti - syn je v sekundě a v jazycích a češtině se bojím, aby nepropadl. Ale u něho je to strašně silnou pubertou a vzdorem, všechno bojkotuje, neučí se vůbec. Navíc se objevují problémy v třídním kolektivu a on už několikrát zmínil, že by byl radši zpět na základce... Zatím vyčkáváme, problémy ve třídě teď trochu ustoupily. Těžko říct, zda trvale nebo dočasně. Jakoukoliv nabízenou pomoc syn odmítá.

Druhou zkušenost mám sama se sebou. Kdysi jsem si prosadila 8G, dojížděla jsem do okresního města. Cestování bylo úmorné, bývalo mi v busu zle. Když jsem pozdě odpo vystupovala z busu, kamarádky ze ZŠ na mě čekaly, já vystoupila celá zelená a musela se jít učit. Během září/října v primě jsem na několik týdnů onemocněla (dnes jsem přesvědčená, že to byla psychosomatika), mezitím se ve třídě zformoval kolektiv. Po nemoci jsem nejenom zoufale plavala v učení, ale zároveň se cítila vyloučená ze stmeleného kolektivu. Během mé nemoci se také vrátil zpět na ZŠ spolužák, který se mnou na 8G šel. To byla poslední kapka. Zoufale jsem tlačila na rodiče, ať mě vrátí na ZŠ, až to udělali. Bylo to skvělé rozhodnutí. Nastoupila jsem o 4 roky později na tentýž ústav, ale na 4G. Byla jsem mnohem zralejší, cestování i učení jsem zvládala, měli jsme nesrovnatelně lepší kolektiv. V mé situaci to nebyla prohra, ale výhra.

Držím palce, ať se dobře rozhodnete.