knedli, ale ty alespoň k tomu aktivně žiješ
já když vařím, musím být celou dobu v kuchyni, jakmile si odskočím dát prát, nejspíš zapomenu, že vlastně vařím, a když tu pračku naplním, všimnu si, že jsem nechala noční košili u vany, takže odejdu od naplněné, nezapnuté pračky s košilí v ruce, donesu ji k posteli, tam si všimnu knížky, ze které vypadla záložka, chci ji založit a než se naděju, cítím z kuchyně smrad spáleniny (v reálu o hodinu později )
když smažím řízky, nesmím ani připravit stůl, jakmile začnu dávat talíře na stůl, určitě řízky spálím... při vaření spotřebuju asi tak 15 lžic, 8 vidliček, 25 lžiček, 5 stěrek (víc jich nemám, tu poslední si tak 6x musím umýt), nespočet misek, talířků, 3 prkýnka a asi tak 5 nožů... všechno odkládám všude, když dovařím, vypadá kuchyně jako po nájezdu tlupy zfetovaných kuchtíků pomocné školy připravujících svatební menu pro anglickou princeznu ovšem laťku jsem nasadila tak proklatě nízko, že rodina mi to odpustí a je šťastná, že máme jídlo a tu kuchyň za mne uklidí
jinak já se v čase opravdu ztrácím, občas si myslím, že za chvilku můžu podávat pudinkové poháry, to přece nezabere víc jak 20 minut a hele, o hodinu později a já ještě pořád nemám ani vyndané mléko z lednice ale zase jsem přeskládala polici ve špajzu (hledala jsem mandarinkový kompot)