" zeptá se, ale neposlouchá odpověď"

někdy jdu ještě dál, zeptám se, dostanu odpověď, zareaguju na ni, vyměním si s tím druhým ještě i dvě tři věty, abych pak zjistila, že vůbec nevím, co říkal on, ale ani já prostě mluví za mne autopilot a neukládá to ani do paměti... někdy si pak dokážu vybavit, že jsem něco říkala, ale obsahem si nejsem jistá... nejhorší je, že když se to omezí na ty dvě tři věty, není prý poznat, že jsem mimo... když je to delší, prozradí mě nějaký nesmysl, co řeknu... to se mi teda stává především, když na mne někdo mluví, když skoro spím, ale někdy i za bdělého stavu, když jsem hodně unavená nebo je toho prostě moc najednou nebo třeba řídím a je složitější dopravní situace... muž z toho byl ze začátku dost zmatený (pochopitelně), ale když už o tom ví, je to prý vtipné...
když to tu tak píšu (všechno), říkám si, jak jsem vlastně příšerná... nechápu, že mě ještě někdo nezabil