Stáňo 6 hodin má můj muž a než jsme přišli na to, že pokud já spím pod 8,5 v průměru, prostě nefunguju, byl to mazec. Dneska když jdeme oba spát po půlnoci a ráno máme v sedm odjet, on vstává o půl šesté a já za pět minut třičtvrtě na sedm, on se postará o zvířata, případně zatopí, v klidu si dá snídani, mě zkontroluje, jestli jsem použila správnou hromádku oblečení a neodcházím v pantoflích, jestli mám telefon a klíče a do verandy mi postaví kelímek s kafem, případně mi vrazí svačinu. Když musím odjet sama, zkontroluje, jestli jsem vstala v 6.15 a vše, co jsem psala jestli je OK do 6.45 a posledních 15 minut mám na to kafe a abych se - nejlépe na zahradě - probrala, než sednu do auta. Zítra mám v sedm vyzvednout paní na úklid a musím doufat, že než se probojuje okny verandy a koupelen, kde není co vysvětlovat a řešit, já se zvládnu probudit z autopilota. A není to o tom, že bych běžně vstávala v 9, jen pokud nemám naspaných těch 8,5 tak do půl deváté běží autopilot. Dokážu v něm ledasco, ale snažím se neřídit, nedělat strategická rozhodnutí, nepřednášet a neodesílat platby.