Evelyn,
a koncept, že může být žena feministka, i když není strašně zhrzená z toho, jak jí všichni chlapi v životě ubližujou, si představit nedokážeš?
Já mám parádního chlapa. A tři bezvadné syny. A v okolí ani nemám žádného muže, se kterým bych byla ve při stran našich genderových rolí. Ale to neznamená, že na základě toho usoudím, že všechno je na světě v pořádku, skleněné stropy neexistují, pay gap není a vše vyřešeno! Můžem feminismus hodit do koše, protože když můj chlap myje nádobí, rovnost obecně už není potřeba řešit.
Ale říkám si, jestli feminismus fakt už není potřeba, když jste se tu na mne s Čumčou tak sesypaly za to, že jsem si dovolila říct, že s knedliným bobánkem by se ta jeho odpověď mohla třeba v klidu probrat (a to není vůbec nic proti knedličce, výslovně jsem řekla, že U NÁS DOMA bych to okomentovala třeba v tom smyslu, že "Tenhle výrok možná vyzněl jinak, než jsi asi zamýšlel"... vůbec jsem to neprezentovala jako téma útlaku žen, ale jako téma obyčejné komunikace s nejbližšími, protože to je nezávislé na pohlaví). Najednou je celý téma o tom, jak jsem strašně radikální, chci někoho posílat do polepšovny atd.
Jako... fakt? Strhla by se taková smršť, kdyby se stejná historka stala s něčí dcerou?