taky jsem to vždycky říkala, ale pak, když umřela maminka, zjistili jsme, že asi potřebujeme místo, kam za ní budeme chodit... nikdy bych si to nemyslela, v naší rodině se žádné hroby moc nevedly, nebyla jsem nikdy u žádného, vlastně vůbec netuším, kde bych hroby svých předků hledala... ani táta na to nikdy nebyl, ale po maminčině smrti automaticky šel na hřbitov a na obec, zjistit, jak by to bylo s hrobem a zařídil to - a jsem za to ráda... sestry tam teda nechodí, vůbec, ale mně osobně to tak nějak pomáhá, stavuju se tam pokaždé, když jedeme k tátovi... a přehodnotila jsem v tom smyslu i vlastní posmrtné dění - nechám to na pozůstalých (jediné, co mají zakázáno, je pohřbít mě v našem buranově nebo pokud bych se vysekala někde v autě, mají zakázáno dělat nějaké pomníčky u cesty)