Tak kdyby někdo z lidí z vesnice přišel večer do hospůdky a přinesl třeba bonboniéru nebo koláče se slovy, slavil jsem čtyřicítku, dejte si na mě, nedělal jsem oficiální oslavu, tak by mě to určitě potěšilo a bylo by to pěkný. Jako když děti donesou do školy pytlík bonbonů s tím, že mají narozeniny. Nic za to nečekají, je to gesto.

Já třeba nejsem moc slavicí, mužova rodina je. Takže já to takhle dělám, něco upeču a o nejbližším víkendu to přinesu po obědě ke kávě (oběd má každý ve svém domě, ale na kafe se sejdeme v jednom nebo na dvoře) a pozvu je na dezert. A oni mi při té příležitosti potřesou rukou. Dárky od širší rodiny nečekám.

Ale samozřejmě by v tý hospůdce museli ti lidé sedět. Myslelas to tak, že bys je tam záměrně pozvala nebo spontánně donesla něco na zub v den, kdy bys věděla, že se tam všichni schází?

Spontánně je podle mě hezký překvápko, pozvat už je oslava - větší či menší.

Roznášet po vsi krabičky s cukrovím, to je podle mne spíš netypické (pokud by to cukroví nebylo ze tvé velké oslavy, kam bys třeba logisticky nemohla pozvat celou ves a proto nechala předem napéct víc a cíleně připravila výslužky. Ale to se dělá hlavně u svateb.)