Moc vám všem děkuji za přání. Zatím trčím někde úpně jinde, než jsem čekala, ale za chvíli už konečně přestoupím na těch závěrečných asi 12+ hodin.

Asi budou fajn vzpomínky, ale dnešek (nebo včerejšek?) je teda zatím dost zběsilý. Vstávala jsem v 5 ráno, už jsem tam dávno měla být. Cestou na letiště najednou telefon, volal moc příjemný pán z ministerstva zahraničí, jestli vím, co se děje, a že moje letadlo neletí (velmi pozitivní šok ze služeb ministerstva a péče o svoje lidi - zapsala jsem se do Drozda).

Zpátky domů. Pak na letiště, že tam radí lidem, co s tím. Přes hodinu ve frontě, pak jsem si koupila jinou letenku. Pak domů přebalit kufry. Pak zas na letiště - tam pochvala, “máte přesně 30 kilo” - no bodejť, když jsem to vážila jak vlašský salát.

Kompresní ponožky mám na sobě od (včerejšího?) rána už potřetí, oblíká se to hůř než přeskáče.

Tak se tu mějte hezky, já jdu na Duolingo, a pak na další část cesty