Každý jsme nějaký...

Já jsem vůči řemeslníkům taky "svoje".

Řeším to tím, že

a) za ty roky už mám ty svoje řemeslníky, se kterými si rozumím - oni vědí, na čem trvám, zase v jiných věcech je poslechnu, protože jim věřím...

b) to, co je pro mě klíčové, zdůrazním několikrát...

c) hlídám si to průběžně

Kolegyně teď nechala klíčky a odjela kamsi na dovolenou. NO, já bych zešedivěla. Já s nimi radši strávím x hodin, ale dohlédnu si na to. Rozhoduju každou blbost - výš, níž, menší, větší, tenhle odstín...

Kachličky jsem taky jednou nechala sundat, vytahat mokré obrubníky z čerstvého betonu, zbourat základ na vyvýšený záhon...

Ale ne, že jsem si to rozmyslela, že jsem řekla, jak to chci a ono to tak nebylo...

Teď teda se mi vyrábí konstrukce na popínavý vinohrad, tak ten jsem, pravda, jen namalovala, stála u měření, x-krát zdůraznila velikost úhlu... + jen o barvu mi volal, že jestli by mohla být jiná... čekám, co z toho bude, ale už pro mě dělal jinou konstrukci a dopadlo to dobře.

Mám ráda řemeslníky, kteří v rámci své profese umí přemýšlet. Mají u mě stabilní zakázky, protože mě furt svědí prsty... pořád musím něco předělávat.

Ale vyhodila jsem jinak x partií, s nimiž jsem si nerozuměla. Chce to holt mít ty svoje.