Monam, já jsem tím myslela rychlost, s jakou nám před očima dospěly děti.
Vidím jako včera, jak jsme řešili přijímací zkoušky na gymnázium, pak se radovali z maturity, no a dneska se radujeme ze složených státnic.
Je to klišé, ale čas hrozně utíká a na dětech to člověk vidí nejzřetelněji.
Proto si při pohledu na ty dospěláky říkám, kde jsou moje malé děti, ještě před chvílí tu byly...
Zároveň mám samozřejmě radost, jak se jim daří.
Ale pro rodiče to znamená, že už nejsou mladí rodiče a na dveře jim klepe důchod.
(Mně osobně se to zvrtává ještě jinak, ale to je čistě individuální příběh.)