"Nemáte to někdo stejně? Prostě vnitřně složení maturity za žádný úspěch nepovažuju .
Tak leda to prostě brát jak dárek k životnímu milníku a ne jako odměnu za úspěch."
¨

Určitě je to životní milník. Ale já i nějak cítím potřebu odměnit úspěch (i když moji rodiče mi taky nic nedali). Viděla jsem, jak i výborní studenti jsou ve stresu, že něco selže, alespoň dcera i její spolužáci v posledním roce dost makali, u nás se ještě píše a obhajuje maturitní práce před komisí. Ano, z jednoho pohledu je to samozřejmé ukončení studia, z pohledu druhého to je úspěšné ukončení jedné důležité životní etapy. A kolem sebe vidím, že ani toto ukončení není vždy samozřejmostí.