Buřte, ono to začalo někdy na přelomu listopadu a prosince. V prosinci nebyl vůbec schopný ráno do školy ten den odejít. Panika, úzkost, uzavření do sebe, nevolnost od žaludku... V lednu po prázdninách to bylo tak, že třeba nakonec ráno do školy odešel, ale vracel se z půlky cesty, že je mu špatně. Pak byla fáze, kdy mu ráno sice pořád nebylo úplně dobře, ale rozdýchal to, do školy dojel, ale zůstal tam třeba 2 hodiny a pak ho paní učitelka pouštěla, protože to nedával. Pak mu sice nebylo ráno dobře, ale do školy dojel, ve škole se to nějak rozptýlilo a zvládnul tam celý den. Aktuálně třeba minulý týden říkal, že ráno už bylo úplně v pohodě, žádné úzkosti nic, ani potom ve škole ne. A tento týden mu zas ráno nebylo dobře, ale pak ve škole už v pohodě. On celou dobu na tu praxi chodit chce, nemá rád, když zameškává, neměl to rád ani na základce, nikdy se nesnažil z ničeho ulít, ani tady ne, ani z předmětů, kde mu to třeba tolik nejde... Ale tohle se prostě nedalo ze začátku překonat. Ale s pomocí paní psycholožky, skvělým přístupem učitelů na praxi a dalších lidí ve škole, se to daří postupně zvládat. Nikdy by mě nenapadlo, jak se to může prostě navázat na ten jeden den v týdnu, ačkoli pokaždé dělali něco jiného a opravdu tam žádný problém nebyl ani se spolužáky... Zbylé dny v týdnu chodí do školy úplně bez problémů.