Svůj první pobyt v porodnici považuji za noční můru, už jsem kvůli tomu jsem si říkala, zda mít ještě nějaké dítě Sestry na nás byly hnusné, na pokoji jsme byly tři, všechny prvorodičky, nechápaly jsme ani moc, co po nás chtějí (jedna měla dvojčata), ať jsme udělaly cokoli (zvážily děti, nezvážily děti) vždycky blbě, připadala jsem se jako méněcenný idiot. Navíc první dítě mělo těžkou žloutenku, pět dnů pod světlem, nejedlo, neprospívalo, brečelo, nedrželo teplotu.... brrrr, nerada na to vzpomínám.
Na pobyt při druhém dítku si vzpomínám jen matně, sestry věděla že mám starší dítě tak neprudily, byla jsem na pokoji s dvěma dívčinami těsně po vysoké a jednou 42 letou prvorodičkou. Ale přístup sester se celkově za ty tři roky změnil, tak jak nás pérovaly v roce 2008 už by si v roce 2011 zřejmě nedovolily ani vůči největším idiotům.
A potřetí už si nepamatuji vůbec nic, jen že si mě sestry už vůbec nevšímaly Jen vím, že tam byly dvě maminky ještě starší než já, a to mi bylo 39.