Já rodila v roce 1985 a 1987. Takže s mnou na sále rodila ještě jedna paní oddělená plentou, strašně křičela, naštěstí ji potom odvezli na císaře. Žádné návštěvy, žádná televize. Všecko bylo erární, dostávaly jsme vložky velké jako pádlo, před vizitkou jsme musely ležet s roztaženýma nohama a ukázat všem vložku. Jedna hnusná špinavá sprcha a záchody pro celé patro. Děti nám přiváželi po třech hodinách na kojení zabalené jako houstičky. To je jediné, co se mi tam líbilo, mohla jsem jít rodit do jiné porodnice, kde byl tehdy moderní rooming-in, pracovala tam jako porodní asistentka jedna příbuzná BM. Já jsem nechtěla ani za nic. Byla jsem ráda, že si můžu mezitím odpočinout, spát nebo si číst. Na koupání dětí nás pak pozvali na dětské. Poprvé jsem viděla svoje dítě nahaté, přišlo mi divné. Ale já sama jsem divná, vůbec jsem nepocítila žádný nával mateřské lásky, sžívání s dítětem mi trvalo určitě půl roku.