Ropucho, já jsem v těhotenství vůbec nevnímala to dítě v břiše jako člověka, natož jako člena rodiny. Když se narodila, měla jsem jen pocit náhlého uvolnění, všecky ty šílené bolesti ustaly. Dítě mi přišlo dlouho jako něco cizího, uvědomovala jsem si, že je bezmocné, musím se o ně starat, aby mu nic nechybělo, ale jako člena rodiny jsem ho začala vnímat fakt až tak po půl roce. U syna to už bylo trochu jiné, už jsem byla zvyklá mít dítě, ale u dcery jsem fakt dlouho nic necítila. Naštěstí nebyl internet, jinak bych se asi dozvěděla strašné věci. Takhle jsem to nikomu neřekla, vyrovnala jsem s tím sama.