"Ale jak můžu vědět, že můj muž bude psychicky a emočně normální i ve starším věku? Můj táta byl také ve čtyřiceti skvělý člověk, ale po padesátce se z něj stal nerudný a cholerický člověk... Znám víc chlapů, kteří se s chlapským přechodem, změnili k horšímu."

Byť tu jenom záměrně provokuješ, napíšu svoji zkušenost. Můj táta mě měl v 20 letech. Dobrý otec fakt nebyl, nevyzrálý a v té době hodně sobecký. Další děti měl s novou ženou ve 45 a 50 letech. A úplně jiný přístup, dokonce byl daleko trpělivější.

Své první dítě jsem měla s přiměřeně starým mužem, před třicítkou. A víš co? Dožil se jen jednoho roku svého dítěte, protože, co se stane, fakt nikdy nevíš a mládí žádnou záruku nedává. Dítě pak do dospělosti dovedl starší manžel, se kterým jsem měla další děti, jedno ve 40, druhé ve 42 a tyto děti si užily svého tatínka mnohem víc, než první dítě svého mladého, na kterého si vůbec nepamatuje.

Z toho prostě vyplývá, že mládí není záruka ničeho a je to vždy individuální záležitost.