Souhlas, aspoň jsme si pokecali.

zakladatelka mi připomíná moje dítě v dětství:

"Mami, já chci ten bramborák"
"Dobře, mají tady ty malé - chceš 1 nebo 2?"
"Já chci ale ten velký"
"Ale ten tu nemají, ale můžu ti koupit 2 malé"
"Malý nechci"
"Tak dobře, tak ti nekoupím žádný"
"Ale já chci bramborák, ale ten velký"
"Ten tu nemají - takže buď žádný nebo 1 malý nebo 2 malé"
"Chci, ale ten velký"
"Tak to jedině, že bysme šli do toho bufetu na druhém konci města..."

Zakladatelka
"Chci dítě"
"Však muže máš, tak jděte do toho"
"Ale muž je moc starý"
"Tak si dítě nepořizujte"
"Ale já ho chci"
"No, to je těžké - buď si ho nepořizuj nebo holt musíš brát věk muže, jaký je"
"Já ho chci, ale on je moc starý"
"Tak to jedině se rozveď, najdi si mladšího chlapa a s ním si to dítě pořiď".

Jo, ještě by se možná hodila věta (kterou zakladatelka, vzhledem ke svému mládí asi nezná): "Proč já nebohá jsem si nevzala Pištu Hufnágla".

Muž teda kouká na fotbal, ale pak ho pochválím, že ve svých téměř 55 letech dokáže zvládnout našeho 14ti letého puberťáka (a k tomu 80ti letou matku - což popravdě je někdy náročnější..., ještě firmu s x zaměstnanci, o 9 let mladší ženu a ještě i vypere, navaří a uklidí...) Vlastně je borec. To já mladší nemám ani tak starou matku, mnohem menší firmu, a kolikrát jsem vyšťavená totálně - jo a jídlo často koupím v restauraci, kam chodím v poledne a večer ho jenom ohřeju. Jo, a na dítě řvu mnohem častěji já... (třeba teď, ať krotí ty výrazy, které se linou od playstationu z jeho pokoje).