Mně to tedy v této formě odstrašující přijde.
Když člověk podniká něco mimořádného, je přirozené ozvat se blízkým. To chápu. Ale cesta dospělého syna, otce od rodiny, do Brna?
(Zrovna z dálnice do Brna tedy bývám nervózní i já, ale o to tady asi nešlo.)
Co si počnou matky dospělých synů, kteří sedí za volantem služebně každý den? Volají několikrát denně?
A co matky synů, kteří pobývají v cizině? Já vůbec nemám šanci postihnout, kde všude můj syn jezdí, ať už jako řidič nebo pasažér. Ozývá se mi, když někam přelétá, to oceňuji. Někdy se dozvím se zpožděním, v jakém státě se aktuálně nachází.
Posílá průběžně fotky, když se chce podělit.
Vůbec si neumím představit, že bych ho stále vyvolávala, to by muselo být na zbláznění.