Ahoj,

neplánuji takto dlouhodobě. Cestování mám ale ráda a je mi prakticky jedno jestli je to po tuzemsku nebo po světě. Mám ráda to dobrodružství na cestách "všechno to nestandardní" co zažiješ, koho potkáš, co sníš. Mám ráda vesnice, zákoutí, neobjevená místa, kde je znát, jaký život na tom místě lidé žijí.
Dlouho mi trvalo než jsem to v sobě dokázala přijmout, že to že lidé kolem mají plány itinráře, zarezervované dovolené měsíce dopředu, jedou podle plánu... . Já toho nejsem schopná. Nejdříve jsem si myslela, že to je dětma (počtem, věkem, sladěním) a jak tak děti odrůstají a ledasco už bych si naplánovat mohla, zjišťuji, že já to úplně nesnáším, mít něco nalajnované .

Nejsem žádný pankáč, můj pracovní diář a běžné dny jsou vlastně velice organizované, ale když mám volno miluji volnost. Mám štěstí, že to tak má i můj manžel a vlastně nám to oběma přijde dneska zábavné a shodneme se. Teď nás baví cestovat jen tak, bez rezervací, podle počtu cestujících karavanem nebo transporterem, kde máme s sebou to co potřebujeme.

Tak naše dovolené jsou dost spontánní. Jediné co si musíme naplánovat je termín a takové hrubé obrysy, kam se třeba chceme dostat (děti jsou v juniorském sportovním věku a celkem dost cestují, tak když to časově vychází na nějaký závod, jedeme se na víkend podívat).

Miluji památky, obrazy, galerie, ruch a pohyb mezi domy, tržiště, taverny, kavárny, knihy, přírodu, hory, pusto a prázdno . Mně je dobře všude a když mohu být jen pozorovatelkou a nic nedělat, tak je to pro mne dovolená třeba i doma na balkóně.