Čumčo, je to nepřenosná zkušenost.
Já jsem jezdila od batolecího věku k moři do Bulharska a do Jugoslávie a hlavně v té Jugoslávii jsem už jako to malé dítě vnímala silně jiný svět, barevný, živý.
Dobré filmy jako třeba Pelíšky tu dobu a její náladu a absurditu TROŠKU mohou zprostředkovat (ten film se tedy moc netýká cestování, ale celkového "ducha doby" postihuje dobře), ale kdo to opravdu nezažil, nikdy plně nepochopí.
Moje děti také nechápou, od mala jsou prostě Evropané (díky Bohu za to!) a mé vzdychání na státní hranici je pro ně legrační kolorit.