Vidíš, tady u nás je celkem běžné a považováno za normální, že dům dostane jen jeden z potomků, obvykle ten, který v něm zůstal a staral se o rodiče... (prarodiče)

Často se ani nevyplácí, protože většina lidí si už nějak to bydlení "pofackovala" (když umírají 70-80letí rodiče, tak dětem je třeba 45-50 let).

Takže to často rodiny nerozvrátí, i když jeden dostane dům, druhý jen vinohrad a třetí třeba jen nějaké menší peníze...

samozřejmě, něco jiného je "investiční" byt, tj. byt, který nepotřebuje reálně ani jeden z potomků pro vlastní bydlení a který někde leží ladem... Tam bych se víc zabývala tím, jestli se bude prodávat a pak si peníze můžou rozdělit nebo jestli bude pro některé vnouče ...

Tj. dostal-li jeden ze sourozenců takovýto byt, který mu leží ladem, nepotřebuju ho, prodat ho nechce, protože ho buď chce do budoucna pro vlastní dítě nebo na pronájem, považuji za nemorální, aby za pobyt toho druhého sourozence (který nedostal nic) chtěl ještě peníze... Právně samozřejmě je to v pořádku, byt je jeho, stejně jako druhý sourozenec má právo se mu na to vykašlat... Ale lidsky a morálně mi to přijde fakt ubohý, zvlášť pokud je to opravdu nárazový krátkodobý pobyt... Při delším pobytu bych snesla úhradu energií.

Ale holt, lidi jsou různí, vztahy taky, a finanční situaci zúčastněných neznáme. Píšu čistě z mého úhlu pohledu. Který je samozřejmě ovlivněn i tím, že náš dům je "rodinný", tj. několikrát do roka tam přespává 5-7 lidí na několik dnů a v životě by mě nenapadlo po nich cokoli chtít. Je to přece rodina a přijeli na návštěvu, ne? A to i v kontextu toho, že když my jedeme "tam", tak spíme v hotelu - prostě jejich dům/byt není na návštěvy dostatečný kapacitně, náš ano. Reciprocitu nevyžaduji, můj dům je rodině otevřený, na návštěvy uzpůsobený, finančně nás to opravdu nezrujnuje.

Ale znám i případ, kdy děti mají penzion a rodiče, když za nimi jedou, tak si ten pokoj v tom penzionu platí... To mi přijde sice hodně uhozené, ale je to jejich věc.