"nevypadala vyloženě nemohoucně"

Tohle je těžko soudit.
Moje maminka (80) také nevypadá nemohoucně, když ji člověk potká při práci na zahradě nebo při nějaké akci.
Jenže na tu zahradu nebo na akci vyrazí tehdy, kdy se na to zrovna cítí. Když se necítí, tak sedí nebo leží doma a odpočívá.
A totéž já hluboko před osmdesátkou. Když mě potkáš venku, budu vypadat úplně normálně. Nepoznáš, že mohu být na nohou hodinu nebo dvě a více nedám.
Takový člověk se těžko může nechat zaměstnat s tím, že se denně spolehlivě někam dostaví a bude tam osm hodin spolehlivě podávat výkon. A pak ještě fungovat v osobním životě.
Nicméně souhlasím, že 35 let v invalidním důchodu je hodně, určitě bych podporovala systém motivující - a umožňující - alespoň v nepatrném rozsahu se zapojit.