Persepolis,
v přechodu se mění i "mozek", způsob uvažování, já jsem si myslela, že mám nádor na mozku nebo mi už hráblo, blábolila jsem... třeba jsem místo "oběd" řekla "okno" - jako fakt hrozný - to trvalo asi rok, ale pak se to zase zlepšilo.
Nicméně si myslím, že přechod je znamení, že má člověk opravdu přejít do jiného způsobu života. Naše babičky a možná i maminky chodily do důchodu před šedesátkou, mě to přijde velmi humánní. U žen je ten pokles energie velmi náhlý a výrazný.
Změnit práci jde, já jsem se spoustu let pohybovala ve školství, od učitelky, družinářky až k "hospodářce". Taky jsem v devadesátkách laškovala s byznysem - reklama, PR, marketing - ale od toho jsem záhy opustila. Po třicítce jsem při dětech dělala různé věci více méně z domova, mírně programování, víc věci jako lokalizace (překlady technických věcí), zpracování dat atd. Po padesátce jsem sekla i s tímhle a šla dělat do služeb - právě kvůli té čisté hlavě - že přijdu domů a mám klid posvátný, můžu dělat na směny, na částečné úvazky (je docela domluva na počtu směn), s dlouhými přestávkami (loni jsem měla dva týdny na kůzlata, tři týdny na Evropu a týden na místní dovolenou, + několikrát pár dní, aby mi vyšel prodloužený víkend nebo tak. Půl roku jsem řešila docela závažné zdravotní problémy, to jsem úvazek zkrátila z 30 na nějakých 10 hodin týdně, teď jsem zase na 15- 20 a je to tak akorát.
Nicméně - tahle práce mě zmáhá fyzicky (celý den na nohách), takže přemýšlím, že začnu hledat něco méně fyzicky náročného, ale za podobných podmínek (flexibilní úvazek, posuvné služby atd.).
A ano, setkala jsem se s odsouzením, že dělám práci "pod úroveň", ale mě je v tom dobře - když nemusím soutěžit v rektálním alpinismu, nemusím se stresovat, co jsem kde udělala za šílenou chybu, nemusím se poměřovat s lidmi o generaci či dvě mladšími s úplně jiným vzděláním atd.
Ale je pravda, že teď už nemáme hypotéku a děti jsou plnoleté a částečně si vydělávající, tj. už není takový tlak na výši výplaty - že si můžu zvolnění "dovolit" (viz. částečný úvazek). Jsem za to hrozně ráda, protože mi skutečně ubývá sil - i těch psychických (nějak se vyrovánávat s pakárnou v nějakém lukrativním prestižním zaměstnání typu reklamka).