Tak my žijeme v evangelikálním prostředí, tak víceméně průměrném. Existují podstatně tvrdší společenství, až sekty.

Pamatuji si, jak v 90.letech mne kamarádka ze ZŠ pozvala k nim do sboru (= sbor je jednotka protestantských církví, něco jako farnost), a ejhle, muži na jedné straně, všechny ženy a dívky na druhé straně, ženy do jedné na hlavě šátky. Většina mužů v obleku. Ne nebyl jsem u amišů v USA, tohle bylo v Čechách. U nás se taky diskutovalo o povinnosti mít šátek při modlitbě. A taky chodily ženy v "méně výrazných" šatech, jako znak určité (falešné, či nesmyslně pojaté) pokory. Ale zdaleka ne tak moc.

Manželčin kolega z jiné evangelikální církve se podivoval, že dovolíme dětem chodit do tanečních (my jsme se tam seznámili, synovi se to líbilo, nakonec i náš sbor měl vlastní taneční a dokonce ples). Kamarád, co dělá léta pastora, už je před důchodem, tak vyprávěl, jak v děství záviděl klukům od katolíků, že jim nikdo v neděli odpoledne nezakazoval fotbal.

Čili, pokud někdo hledá konzervativní prostředí, tak kolem církve to ještě jakž takž bývá. My jsme byli ještě vychováváni v mladé dospělosti knížkami autorů (o výchově a rodině, často překlady z USA opožděné o 5+ let), které zdůrazňovaly odlišnost rolí muže a ženy, povinnost muže i ženy se obětovat pro manželství a rodinu. A vůbec smysl života jako živá oběť (na rozdíl od zvířat, co byly mrtvé oběti) při rozumné službě Bohu a lidem.

Tak to byl teoretický úvod. Osobně jsem vždy tvrdil, že u nás v manželství se rozhoduje většinou 2 hlasů. Někteří spolubratři nad tím trochu povytahovali obočí, že muž by neměl přenášet na ženu svoji zodpovědnost za rodinu. A myslím si, že nás daleko více formovaly naše rodiny, než církev. Ta pomohla k tomu, že mnohé prvky "pokřtila", tj. že nemáme mít nárok na druhého. Změnit můžeme jen sebe. A třeba to, že manželství je prakticky nerozdělitelné. Takže je třeba problémy řešit a ne před nimi utíkat.

Manželé jsme 32 let a chodili jsme před tím asi 6 let (to nikomu neradím).

Ale samozřejmě naše děti jsou už méně konzevativní, co se týče manželství. Syna si snacha obstojně vychovala v oblastech dělby práce doma. Ale zase mu toleruje politickou kariéru, kde syn je odborník na to jak získat nejvyšší NEPLACENOU funkci... Sedí v komisi zastupitelstva a pomáhal rozdělovat granty. A jejich odměna je tak směšná, že pročtení několika stran stovek grantů a nastavení známek hodnocení mají asi 2 Kč. Podobně teď místopředseduje v mládežnické organizaci své strany a má za úkol zahraniční vztahy. Vzhledem k tomu, že u konferencí organizátoři platí pobyt, ale ne dopravu, tak česká delegace jede do Holandska? ve 4 starou dacií.

Dcera sice hodnotově je liberální, ale realita života je jiná. Její manžel je velmi laskavý ale konzervativní z velké katolické rodiny. Tak se doplňují a určité protiklady je myslím přitahují.

A je fakt, že dnešní mladí v círki už fakt nechtějí formální svěrací kazajky, ale opravdu jim jde co nejvíce o jádro - milovat Boha ze vší síly, duše, srdce a bližního jako sama sebe. I v manželství.