Ani jedno z dětí nebydlí v Praze. Auto (v hodnotě asi 10000) zdědila dcera, jenže ona má teď naloženo dost. A navíc ho dostala proto, aby s tím už tchán nejezdil.


Ona čeká miminko, mají dost problémů s bydlením, není ani jinak moc zdravá, hrozí rizikové těh., je studentka a OSVČ a zeť má dost problémy najít kvalifikovanou práci v oboru.

Ti druzí pečují o babičku snachy u níž bydlí cca 45 min od Prahy.

Potřebuje často doprovod až dovnitř, po mrtvici (která jinak dopadla úžasně, zachránili ji hrob.z lopaty) se trochu motá.

Má na Prahu dost malý důchod. Ženu by to tolik neničilo, kdyby neměla po smrti táty deprese a asi i menopauzu (při operaci ji ponechali vaječníky, takže nevíme),a pokud by nebyla rozhozená často z práce, je uprostřed rozhádaných učitelek ve třídě jako asistentka, často spolu ty dvě nemluví způsobem: "" ... mohla bys jí říct, že..."". A teď jedna ořestala mluvit bez vysvětlení i s manželkou.

A pak neslyšela nejdříve kecy, že už tu tchýně dlouho nebude a pak, že švára je tam 2x týdně...

Já zase zařídil výraznou většinu papírů od hospicu doma, přes ohledání, přes pečovatelská parkovací oprávnění, významný díl kolem dědictví, odhad, až po příspěvek na tchána.

A žel, je normální, že některé doktory má tchýně přes půl Prahy. (Na mojí mamku ale nemá, ta si je tak vybírala...)

Nákupy naštěstí tchýni vozí Tesco a Košík.
Ale pro ni je hodně zlá ta samota.