No ano, já to psala právě jako příklad, že nemusí vždy jen děti o rodiče - v rámci sendvič uspořádání, ale že se MOHOU ZAPOJIT I VNUCI, kteří jsou na tom často prostě v tu dobu líp.

A bylo to v reakci na věty typu - "přece nebudu nutit vnuka, aby se staral o babičku"

Jiní tu píšou zkušenosti, jak je péče o seniory tragická a destruktivní a vede ke složení pečujícího.

Tak já píšu zkušenosti, jak je péče o seniory sice náročná, ale současně velmi přínosná a rozvíjející a hlavně, že já (a nejen já, ale celé moje okolí a zdejší komunita) ji považuje za přirozenou součást života.

Pro nás prostě věta - je mojí povinností starat se o své děti, ale ne o rodiče/prarodiče - neplatí.

To, že někdo bydlí v Austrálii a fakticky nemůže, nebo to, že někdo k tomu má vlastní postižené dítě, nemocného manžela a náročné zaměstnání, je pro mě na stejné úrovni, jako že někdo má 1 hodné mimino, 3 babičky a 4 chůvy, a někdo 5 nespavých dětí a je na to sám...

Není to, že bych nechápala, že osudy jsou různé - zrovna já, která a) fakt nemá život na růžovém obláčku b) komunikuje se stovkami lidí a rodin a různorodé osudy vidí denně,

ale že se snažím vše rámcovat do jiného pohledu.

Budu-li vnímat péči o seniory jako nespravedlivou otročinu, tak to tak bude.
Budu-li ji vnímat jako přirozenou součást života, možnost pozitivního rozvoje (sebe, našich vztahů...), jistou "vděčnost" za to, co jsem od nich dřív dostala já..., tak budu dělat totéž, ale mít z toho úplně jiný pocit.

A naopak - pořád tu píšu, že se má zapojit co nejvíc lidí, aby to bylo snazší, že to rozhodně nemá být na 1 člověku.