No jenže jednak tam s ní často nikdo není, MM blbě a bolestivě chodí a každý krok mínus bere jako pozitivum. (Byť zhubla asi 20 kg a občas chodí po schodech nahoru.) Vedle toho bydlíme v Praze, všude jsou zóny a stejně není kde parkovat. Takže často tchýni vysadí a musí se jet někam uklidit. A pak pro ní přijet. Zvlášť v širším centru města. A pak, i kdyby tam s ní jel stejný člověk jako příště, tak stejně tak daleko dopředu v kalendáři neví. Může se stát, že vypadne učitelka a žena je tam do 17.00 atd. Může dostat termín u svého doktora na stejný čas a jinak milá paní, za čtvrt roku. Jó vy nemáte léky... ale to je váš problém. Podobně švára neví, kdy bude mít služby a kdy HO. A i oni mají s děckama problém, radši nepíšu co, ale bylo to drsný... A hodně to souviselo s tím, že je práce moc požrala.

Jsou země, kde mladší důchodci v rámci dobrovolnické služby organizované a placené obcemi vozí ostatní k doktorovi (Švýc.). My to ještě dáváme, ale až budou naše děti muset pečovat a ještě doplácet na služby pro nás, to bude švanda...