Vztah společnosti k slabým ohromně tvrdne dekádu po dekádě... Proč je nezabijete? Proč se nezabijou? Proč tu ještě oxidujou? Proč jste je porodili? Atd. A bude s námi hůř.

Tohle vše funguje, když je ve společnosti alespoň nějaké uznání té péče. Ve skutečnosti, i když jsme žili v 90.letech, tak jsme měli mnohem měkčí podmínky než teď. Mamka pečovala o mojí babičku a dědu po smrti táty. Pak po smrti babičku o dědu. Děda většinu doktorů měl ve FNKV. I proto, že tam babička pracovala. A tam taky umřel. Já jsem taky byl většinou tam, na Hagiboru byla dětská nemocnice FNKV. Něco málo ve VFN. Doktora ve škole a při SŠ.

A já měl během studia sirotčí důchod a přídavek na dítě na mně. A mamka mi něco přidala, já něco vydělal a zaplatil jsem byt, než jsme se s MM vzali po 4. roku studia. A žena prostě nastoupila na MD, pak RD a a následně na péči o osobu blízkou na dceru, která nesměla moc do školky. A měli jsme kde bydlet a šetřili si na byt, který jsme koupili za tehdy ohromných dnes směšných 2.3 m.

Tchýně a tchán ještě hodně času žili v režimu, kdy dělali, že dělají a stát dělal, že je platí. Tchán si v práci zbastlil spoustu domácích výrobků, nabíječku na auto, prodlužovačky, regulované světlo, atd... Mohli při tom se snadno utrhnout, někdo za ně píchl, a běželi za babičkami. Málo kdo měl tolik vyšetření, jako dnes. Přitom spousta věcí je plechování p.dele, protože, co kdyby si pacient špatně měřil glykemii. Co kdyby si špatně měřil tlak. Tak ho musím pozvat.

V podstatě je to ohromně neefektivní, měla by existovat něco jako ambulantní a senior centra, kde by se dělala provázaná medicína. Interna+kardio+dia, jedny odběry, možná ještě na stejný den zubař, nebo urolog atd. (V Izraeli tohle vytváří pojišťovny a zároveň vlastní i část nemocnic, čímž si dobře řídí péči. Většina doktorů je u nich zaměstnaná...)

Mj. když za mého mládí potřeboval praktik poradu od ORL, interny poslal pacienta vedle. Pokud potřeboval chirurg rtg, poslal lidi do přízemí... Střediska. Dneska vám skoro ani praktik nenabere FW ale pošle vás druhý den do laborky.

To co nám rodiče tak či onak zajistili a co jsme my dětem nedokázali je bydlení. (Bydlel jsem v nájemním bytě, kde jsem vyrostl, když se mamka odstěhovala definitivně k dědovi. A tam jsme měli naše 2 děti v 1+1.)