Vážný, jak už tu zaznělo (a hlavní hrdina promine, že ho analyzuju, lehnul si na gauč sám), dlouhá léta vytváří výčty a seznamy různých úkolů a jejich obstrukcí, které je nutné vyřešit. Třeba kdysi kauza rekonstrukce či aspoň úklid bytu. Nebo kauza péče o jeho nebohou maminku... On nenapíše: "je třeba jít nakoupit". V jeho pojetí to je: "je třeba otevřít dveře (dvoje, byt a dům, ty dolní jdou ztěžka), vyjít na chodník, klást jednu nohu před druhou a to není nic pro moje klouby, pak je tam díra v chodníku (v Portugalsku na projektech taky měli díry v chodníku, ale ne takové), takže to musím obejít a současně přitom držet nákupní tašku, etc. etc." (Vážný, doufám, že skousneš, že tě karikuju...Promiň, ale není to tak vzdálené realitě.)
Já myslím, že to detailní a barvité rozepisování života na nesnáze a nástrahy může být způsob, jak přesvědčit sebe sama i svoje okolí o vlastním vysokém výkonu, produktivitě a houževnatosti. Skoro bych taky řekla, že Vážných mají průměrné množství polízanic jako ostatní. Ale když se to přeloží do jazyka strategické bitvy vedené promyšleně proti mnohahlavému nepříteli, hned má člověk ze sebe lepší pocit. Ta potřeba ze všeho udělat seznam příkoří nastražených k překonání může mít náboženské pozadí nebo to taky může být návyk z korporáních projektů. Aby člověk mohl odškrtávat milestones, musí si jich nejdřív co nejvíc vytvořit.