Sedmi, kamarádka-zdravotní sestra mi vyprávěla třeba i o matce, která asertivně vyžaduje, aby jejímu malému dítěti ruku srovnali bez anestezie, protože se jí bojí, tvrdí, že to srovnání prostě dítě zvládne "naživo" Proti tomu musí být matky, co jen pláčou, být úplný čajíček...

Když před lety odváželi syna na sál, povzbudivě jsem se na něj usmála, zavřely se za jeho malým tělíčkem na velké posteli dveře před sálem a mě najednou změkla kolena, musela jsem si hned sednout. Sestra mi nabízela vodu a ještě něco a já jí jenom zvládla říct "promiňte, já vůbec nevím, co mi říkáte, najednou vás vůbec nedokážu vnímat"