Znám z dětství (dospívání) z gramodesky:

„Člověk si namlouvá, že je pánem tvorstva, ale když kočka způsobí loužičku, kdo to po ní utře? Pán tvorstva. Kočky nás odkudsi pozorují, třeba jak stavíme domy, a pak se jenom nechají vpustit dovnitř. Uvelebí se v bytě a člověk se jim stará o potravu, aby se nemusely zdržovat s myšma. Někdy mám pocit, že lítáme do vesmíru jenom proto, že se tam kočkám nechce. Všechno je v tlapkách koček. Nemyslím si, že by to dospělo tak daleko, aby kočky získaly nad námi nadvládu. Tak blbé nejsou. Pozorují člověka dost dlouho, aby si udělaly úsudek o tom, co obnáší takové panování tvorstvu. Znají výhodu svého dosavadního postavení a vůbec se jim nechce s titulem ‚pán tvorstva‘ chodit za člověkem a utírat loužičky.“ Jiří Suchý, Semafor, 1977