Tak já tohle vůbec nemám. Práci jsem brala vždycky jako nutnost, holt někde jsem ty peníze na živobytí získat musela. Nikdy jsem nezastávala žádnou vyšší funkci, nikdy jsem svou hodnotu neodvijela od toho, že chodím do práce. Teď jsem už 4. rokem v důchodu a vůbec se necítím nějak méněcenná kvůli tomu, že nepracuju. Naopak jsem si hrozně oddechla a cítím se konečně svobodná. Když jsem chodila do práce, cítila jsem se jak otrok, jak křeček v kolečku. Teď mám klid a je to úžasný pocit. Pro svoji hodnotu nepotřebuju být užitečná. Nejsem hospodářské zvíře, jsem člověk, který má hodnotu sám o sobě.