Zasjaj, v momentě, kdy splývám s horami, je mi fajn a neřeším nic. Ovšem mohlo by to (pro mě) tak zůstat. Nemusím žít proto, aby byly hory. Smysluplné mi připadá v nich s nimi zůstat. Zemřít. Smysl života (toho ostatního a mého) mi to nedává. Nevím, jestli to zvládám tímto takhle vysvětlit. Svět je úžasný, a když jsem "s ním", tak (už) jako jednotlivec být nemusím.
Asi jsem prostě jen líná žít .