Huso, budiž ti přáno.
Já k duševní pohodě potřebuji i priměřené využití těla a mozku.
Z nekonečného nicnedělání mám existenciální tíseň, pocity marnosti.
Už jsme si tu myslím psaly, že chápu lidi po šedesátce, kteří celý život pracovali na plný úvazek, že se toho břemene rádi zbaví.
Ale pro mě práce nerovná se jen každodenní břemeno na devět hodin, může mít přece různý rozsah, různou podobu, různý rytmus.