Tak pokud nějaká vnoučata přijdou ještě v době, kdy nebudu úplně mimo, je pravděpodobné, že budu babička na zabití...
Miluju dětskou fantazii a mám potřebu ji prohlubovat a stírat hranice s realitou vlastní děti jsou se mnou pořád, takže většinou nakonec rozeznaly, co myslím vážně a kdy bájím, ale i tak někdy dlouho váhaly a třeba neteř vyprávěla, jak ještě na počátku puberty věřila, že umí silou vůle ovládat světla na semaforu
Jinak jako odpověď na zadání - doufám, že nikdy nebudu jako moje babička... A doufám, že budu jako babička mých dětí (moje mamka), jen bych si přála mít s nimi toho času víc než měla ona a v lepším zdraví...