Buřte, rozumím ti.
Já jsem měla štěstí, že ani jedni prarodiče neměli vyloženě nekompatibilní návyky, které by mi vadily.
Odchylky samozřejmě ano, to beru přirozeně, ale v rámci tolerovatelnosti.
Nevím, jak bych řešila, kdyby se mi něco příčilo jako třeba to stravování, co popisuješ. To by asi vztahy poznamenalo.
Mně se příčilo některé jednání tchyně, když byly děti úplně malinké, tak jsem jí je prostě nesvěřovala a začaly u ní pobývat až ve věku, kdy jsem si byla jistá, že si vše potřebné samostatně vykomunikují.