Je to fajn, když to funguje!

Moje mamka věřím, že ona ty moje děti má také ráda a ona je třeba oproti tchýni manuálně zručná, ráda tvoří, ale když to vyženu do extrému, tak děti vždy musely čekat na příkaz, že už mohou jít tvořit. Jasné zadání, jak ta věc má vypadat. Když se skončí, tak i kdyby měly padnout vyčerpáním, tak uklidit! Prostě moc přitažené a pro děti nekomfortní, ale naučila je všechny háčkovat, plést, šít, malovaly kameny, vyráběly snad ze všechno možného všechno možné, ale prostě jako ve škole.

Třeba cukroví. U nás jsem ho dělala pro děti, pro nás. Tak mi bylo jedno že není jak natisknuté. Měli jsme ho jak ho děti vyrobily a měly z něj radost. Dneska už ho máme také krásné, ale mě to nikdy nevadilo pověsit si obrázek, který malovaly děti nebo nosit náušnice, šátky, trička, které mi vyrobily k narozeninám, vánocům, svátku.